Dominičkův příběh

Dominičkův příběh

Dominik se narodil v září 2016. Mělo se nám narodit zcela zdravé miminko, celé těhotenství probíhalo bez problémů. Komplikace nastaly až při porodu a muselo se na sál. Dominiček po narození nedýchal a lékaři jej 40 minut oživovali. Vlivem toho došlo k nedokysličení a následně rozsáhlého poškození mozku. Okamžitě ho převezli do Brna na pediatrickou kliniku, kde podstoupit řízenou hypotermii. To mělo zabránit dalšímu poškození mozku. Manžel za ním jezdil, jak jen to bylo možné a po 14 dnech sem směla za Domčou poprvé i já a přesunula se do nemocnice za ním. Nikdo nevěděl co bude dál a doktoři nechtěli říkat žádné prognózy.

Dominiček strávil v nemocnici 5 týdnů, měl respirační selhání, oběhovou hypotenzi a podstoupit operaci zavedení pegu protože přišel o polykací i sací reflex. Byl po těžké perinatální hypoxii a jeho stav byl diagnostikován jako Hypoxicko ischemická encefalopatie. Doktoři nebyly schopní říct, jak se bude jeho stav vyvíjet, ale připravovali nás i na variatnu, že bude Dominiček úplný ležáček s těžkou mentální retardací. Bylo nám řečeno, že všechno ukáže jeho první rok života. Jestli se bude jeho vývoj někam posouvat a pak se uvidí.

Po návratu domů jsme se museli sžít s novou situací. Ihned jsme začali s Domčou rehabilitovat Vojtovu metodu, dechové cvičení, masáže, orofaciální stimulace a jiné. Terapie se postupně nabalovali. První dva roky jsme se potýkali se silným dávícím refluxem a poruchou senzorického vnímání, což způsobovalo, že zvracel i 10x denně, dost nám to vše komplikovalo. Ale toto se nám naštěstí podařilo už z větší části odbourat. Několikrát jsme navštívili lázně a v roku a půl podstoupil první intenzivní TheraSuit terapii která přinesla úžasné pokroky.

Dominik je obrovský bojovník a i když začátky nebyly vůbec jednoduché, jeho zdravotní stav se neustále vyvíjí pomaličku kupředu. Nyní má šest let a má kombinované postižení ke kterému je přidruženo více diagnóz jako je psychomotorická retardace, hypotonie, centrální kvadruparéza, mikrocefalie, orofaciální dysfunkce, dávící reflux, a další. Ve dvou letech se k tomu bohužel přidala i epilepsie. Jeho oslabené svaly se nám daří pravidelným cvičením postupně zpevňovat. Dominik se naučil sedět, lozit po kolínkách, daří se mu vylézt na sedačku a s pomocí i na schody. Intenzivně trénuje chůzi, ale to je ještě běh na dlouhou trať. Bez opory není schopen stoje ani chůze. Za těch šest let udělal obrovský pokrok i po mentální stránce, rozumí mluvenému slovu, zakývá hlavou a řekne pusou ano/ne, učí se pomalu pár znakových slovíček, abychom spolu mohli alespoň trošku komunikovat. Pomaličku se učí první písmenka a skládá jednoduchá slova. Pomáhá si jak mu to stav dovolí, ukazováním a gesty. Cvičí si hrubou i jemnou motoriku, které mu dělají ještě problémy. Je stále krmen pegem, ale každý den poctivě trénuje pusinku a věříme, že jednou se hadičky v bříšku zbavíme. Paradoxem je že Dominiček neumí plakat, zřejmě má tuto část mozku poškozenou. Není to prý úplně běžné a určitě bychom byly rádi, kdyby tuto emoci dokázal ovládat.

V roce 2019 se Dominičkovi narodila zdravá sestřička Terezka, která mu začíná být velkou pomocnicí, parťákem, ale hlavně obrovským tahounem pro jeho vývoj. Učí ho spoustu nových věcí a on se ji neustále snaží napodobovat.

S Dominikem navštěvujeme řadu odborníků po celé moravě, kteří nám pomáhají v oblasti krmení, logopedie, fyzioterapie, ortopedie a další. Učíme se pomalu znakovat, kvůli rozvoji komunikace. Kromě každodenního cvičení doma, navštěvujeme specializované neurorehabilitace a intenzivní terapie. Několikrát do roka jezdíme na týdenní hyporehabilitační pobyty, které mu moc pomáhají. Dominik potřebuje neustále pohyb a intenzivní cvičení. Jakékoliv delší volno jde na něm obrovsky vidět. Neustále se snažíme zjišťovat nové možnosti a zkvalitnit domácí péči a rehabilitace. Hledáme možnosti jak zajistit všechny potřebné rehabilitační a kompenzační pomůcky, které by Domču mohly posunout zase o kus dál.

I když to není vždy jednoduché, snažíme se pro něj dělat maximum, aby se Dominik postavil jednou sám na nohy a věříme, že on to jednou dokáže. A i když děláme i běžné věci, je to prostě jiný život.